takhle nás zřejmně vnímá můj 2,5 letý syn.. včera mi to řekl, že jde pryč, začal odemykat dveře bytu, páč maminka s tatínkem jsou zlí.. říkám mu: tam budou cizí lidi a ty si tě vezmou, on na to: cizí lidi jsou hodný tak mi to teď vrtá v hlavě.. vysvětlovala sem mu, že přece nejsme s tatínkem zlí, že ho máme moc rádi, že se přece mazlíme spolu atp., že cizí lidi by mu mohli ublížit, že je ještě maličkej atp., ´pak to vypadalo že to pochopil, když jsem mu říkala, že se s tatínkem zlobíme jen když něco provede, co nesmí, že by si mohl ublížit, že proto mu to a to zakazujeme, nebo dostane na zadek, on na to, že Zuzanka(ségra 4měsíční) nedostane vynadáno ani na zadek. Já na to, že ona je jeětě miminko,ale když bude dělat to a to až bude velká jako Adámek, taky dostane na zadeček.... že on když byl maličký miminko, taky na zadeček nedostával a bla bla bla...
snad to pochopil, ale nějak mne to trápí, že nás vidí takhle "zle"...