Kopretinko, můj názor je takový, že mu NEMUSÍŠ odpustit.
Že by on byl rád, aby to tak bylo? No jasně, to je v jeho situaci pochopitelné. Ale ty se s tím budeš vyrovnávat po svém. Potřebuješ to všechno zpracovat a vstřebat, uklidnit se, najít pevnou půdu pod nohama, ale v dané chvíli rozhodně NEMUSÍŠ odpouštět. Něco takového prostě může (a nemusí) přijít časem. Myslím, že je zbytečné, aby ses cítila jako v kleštích a žila s pocitem, že na tebe někdo tlačí.

Osobně myslím, že úplně nejhorší je v takové situaci vyhnout se kousavým poznámkám a ironii, té nepřekonatelné chuti mu to v dialozích předhazovat zpátky.