Ano, máš pravdu.Děkuji za názor. Jsem na manželovi závislá, jak finančně, tak citově, vychováváme spolu ctyri male deti. Něco jsme spolu prožili, bylo to moc hezke.Na druhou stranu, každý dělá chyby, i já je kdysi dělala a poučila se z nich.Ted mám sražené sebevědomí na nulu, po tom všem ani neni divu, ale dávám se do pořádku a veřím, že bude lépe.Manžel se už 4 měsíce snaží,samozřejmě to nic neznamená a ani mi to nedává jistotu, ale je videt, ze se chce zlepsit. Nevím, co bude dál, ale naděje umírá poslední a i já jsem se dokázala nějakym zpusobem posunout za ten rok posunout,vice chapat druhe a uznat sve chyby.To, ze si manžel našel jinou, rozhodně nebyl jeho rozmar, mé chováni nebyl vzdy košer.Ted je situace jina a on to vi, kdybych mu prisla na opetovnou neveru, tak odcházím i treba do azylového domu. V tom máme zcela jasno. Ted ale davam sanci manželovi, aby mi dokázal, ze je lepsi, nez byl.