Kopretinko nejsem žádný psycholog,ale ráda bych ti napsala,že jsi hodně vyzrálá osobnost,nemáš to v žívotě jednoduché,a dokonce nemáš ani oporu v manželovi,ale zvládáš,snažíš se.Chodíš k psychologovi,s manželem do poradny,snažíš se mu odpustit a zapomenout.Jasně že to půjde jen velmi pomalu a když vidím,že táhneš tu káru životem v podstatě sama,tak se nedivím,že už nemůžeš dál.On také musí pomoci tvůj manžel.Hlavně cítím jako dobré,že se můžeš někde vypovídat,třeba v poradně nebo na rodince.Emoce je třeba prožít a odžít.Důležité je zapojit manžela pořádně do práce kolem dětí a být hodně spolu.když bude makat,nebude mít čas na nějaké úlety.Ted jsi asi hodně unavená a přetížena,neboj bude líp.držím palce všechny co mám....a děti at ti dělají radost,jsi určitě úžasná máma