osobní zkušenost ještě nemám, jen synka který ve 2 letech chtěl pořád šaty jako sestra a čelenky a sponky do vlasů jako sestra, to období trvalo asi půl roku a bylo to dost intenzivní a nešlo si to nevšimnout např. když byly kamarádky se svými dětmi u nás.... tak se spíš v žertu ptaly co bych dělala kdyby synek byl gay, no - myslím že by to pro mě taky byla věc k prodýchání, ale když si uvědomím že by třeba mohl mít nějaký talent výtvarný/umělecký a být v tom dobrý, určitě v té branži by jich bylo víc a nepřišlo by jim to tak divné.... no, jak říkám, jen úvahy, ale padlo to u nás. Manželovi se ta myšlenka pochopitelně nelíbila (jsou tak trošku tradiční patriarchální rodina), nicméně když s ním byl doma a synek chtěl šaty, taky mu je navlíkl, což bylo pro mě znamení že nepůjde tvrdě proti němu za cenu potlačování atd. Hrozně mě to tenkrát potěšilo. Nyní jsou synovi tři a vymezuje se neustále jako kluk, takže to asi byla jen vývojová fáze. I když nyní je ještě brzo dělat závěry.

jen jsem chtěla říct že tuhle jsem byla ve spec. obchodě se svítidly a prodavačem tam byl mladý muž o kterém si podle gest, mluvy a oblečení mohu pouze domýšlet že byl gay, nicméně byl velmi ochotný, příjemný (ale ne vlezlý), a absolutně informovaný, což veeelmi oceňuju když někdo rozumí své práci a umí mi informace podat tak aby ze mě neudělal vola jakto že to nevím. A jako bonus mi na lampu dal slevu protože byla poslední kus tj.vystavená takže když jsem odcházela neměla jsem ani jednu divnou myšlenku o něm - naopak - hodných a vstřícných lidí je potřeba pořád víc...