Pokud ji budete mít do bytu, tak je to celkem fuk, protože ji i jeho necháte asi vykastrovat, že.
My měli koček nekolik - tedy spíš kocourů, kočku jen jednu. Ani jeden tedy ale nebyl kastrovaný/á. Bydleli jsme na vesnici a kočky byly polodomácí - když chtěly být doma, byly, když ne, pustili jsme je ven...
Kocouři k nám vždycky přišli a prostě jsme se tak nějak přirozeně vzájemně adoptovali:)...

Podle mé zkušenosti jsou kočky spíš jemnější a hravější než kocouři, znát je to hlavně v dospělosti. Kocourci v pubertě mají takové ty sklony k bojování a vzájenému měření sil s tím, kdo si s nimi hraje. My měli celkem asi 4 kocoury, ale nikdy se nestalo, že by někomu z rodiny výrazně ublížili - je ale fakt, že jsme kočky měli až když jsme oba s bráchou byli na druhém stupni ZŠ, takže jsme už správně odhadli míru. Docela bych nebyla pro to, pořizovat kotě do bytu, kde jsou úplně malé děti - do takových těch cca 3,4, možná i 5-ti let (podle povahy a naturelu dítětě, některé je prostě nepoučitelý tyran!) - to je to zvíře fakt potom chudák, je to docela velký rozdíl, pokud se nemůže schovat tak aby na něj nikdo nemohl a měl klid - jako na vsi, venku atp. - kočky jsou velké individualisky a s tím je třeba počítat - takže pokud se nebude chtít mazlit a dítě na ni bude pořád a pořád dorážet (žádná domácí kočka co znám nezaútočí hned, nejprve se bude odvracet a snažit odejít) ona prostě nakonec vyjede a sekne, stiskne - pro výstrahu... Za to ji ale nelze trestat!

U nekastrovaných kocourů v bytě vadí asi nejvíc značkování - prostě to smrdí. Pokud je kocour polodomácí, jde ho odnaučit, aby neznačkoval doma, ale jen venku. Je to fuška a v podstatě se nedá zabránit tomu, aby to nezkusil všude, kde má pocit, že je to jeho území (takže třeba i nohy "jeho člověka", pokud stojí třeba v kuchyni)...Je to jeho přirozenost, takto "realizovat" se prostě potřebuje.

Každopádně ale kocoury jsme měli celkem 4, kočku jednu a se všemi mám opravdu jen a jen krásné zážitky! Kočky prostě miluju, já i můj syn