destenko,
moje sestra není prvorozená, naopak, byla do mého narození nejmladší dítě. Já jse pak vyrůstala vlastně jako jedináček (ovšem bez všech těch výhod, které se u jedináčků popisují).
Že je za tím žárlivost a pocit křivdy, je mi jasné, ale se setrou s o tom nedá mluvit. Ji jednak situace nijak netrápí, většinou odchází v pohodě a nadále se chová, jako by se nic nestalo (je takzvaně splachovací), druhak mě považuje za tvora nesamostatného a nesvéprávného, takže jakýkoliv můj názor shazuje a hlavně likviduje hned v zárodku. Nedá se s ní moc mluvit, ona se dá akorát poslouchat, když povídá.
Takže dokud ji necháš mluvit, je vše v pohodě, jen si teda musím hlídat, jak se tvářím....Mohu nahlas přitakávat, přikyvovat, přidat souhlasnou poznámku...
Diskutovat neumí a se mnou ani nechce .

Největší problém je, že žije s naším kamarádem, dali se dohromady na naší svatbě...a tak se ta setkání týkají i jeho....v zásadě buď budeme mít oba nebo ani jednoho. A on je moc fajn kamarád .