Mexicanno, rozumím ti. Je to jako nemoc.
Ale 2 měsíce je dost málo, časem to poleví, i když budeš pokračovat. Vyprchá to prvotní poblouznění a rozum možná začne mít navrch. jenže to může trvat klidně rok i dýl, takže s emůže stát, že to praskne a budeš v háji.
Takže já radím jen zapřít se, nevolat, odstřihnout ho, nevídat se. Když bude tvá touha nejsilnější, zalézt si někam, klidně na něj myslet a bulet a bulet. Dostat to ze sebe. Představovat si pořád dokola, jaké by to bylo, ztratit manžela. Jaké by to bylo, kdyby se mu něco stalo. Jestli tě tahle představa děsí a máš o něho strach, je to dobré.

Chce to sílu, třeba se ti to napoprvé nepovede, ale jednou určitě ano. A jestli ti v manželství chybí některé věci, začni o tom mluvit a začni je manželovi dávat ty. on časem určitě pochopí a začne ti to vracet.

Přeju hodně štěstí, srdce je prevít.