Já jsme jenom chtěla poukázat, že nemusí jít vždycky jenom o těch pár vteřin "štěstí", ale i o oporu a blízkou duši.

Ke kamarádce - vdávala se hrozně mladá (zamilovaná osmnáctka) a on se tenkrát choval jinak, i když sklony k tomu byly už tehdy. Pak byl pár let na cestách - doma jednou za dva měsíce a ona ho bezmezně rozmazlovala. Sama je si vědoma toho, že hodně zapříčinila tím, že byla ochotná dělat mu služku, sekretářku a rohožku v jednom. Byly spolu manželé 20 let!!
Pokud jde o děti - v jejím případě to nebyla oběť, prostě považovala za správné, že dětem nevezme tátu a to, že je s ním sama nešťastná brala jako svůj osobní problém. Nakonec - po tu dobu, kdy byla nevěrná byl u nich doma mnohem větší klid a pohoda. Maminka se usmívala,měla dobrou náladu a tatínek se choval jako vždy. Spíš se divím, že si nevšiml, jak se ona změnila.

Ale to je o tom, že vztah totálně vyhořel a že v určité fázi už ani ona sama nechtěla nic řešit. Prostě už měla ráda někoho jiného a v zásadě jí manželův odchod přišel vhod. O tom, nakolik to bylo morální atp. by bylo možné debatovat do nekonečna. V zásedě podstatné, že se s manželem rozšli v klidu, děti se s ním vídají kdykoliv má na ně čas a s jejím novým partnerem si opravdu rozumí.
Pokud můžu mluvit za její okolí - udělala dobře, jediné, co nás všecky zaráží je věkový rozdíl (27 let ). Ale to už je její věc.