U nás na základce se utvořila dost patologická dvojice kamarádek - jedna holka dominantní, které se všechny děti bály a na druhém stupni ji nesnášely a druhá holčina hodná, klidná, její společnice, služka, hromosvod....Na druhém stupni jsme se té utlačované holce snažili pomoct a sami jsme se vyrovnávali s pocitem strachu z té agresorky, ale bohužel, pomoci si nedala. Vytvořila si takový ten obhajovací postoj, který mívá oběť vůči trýzniteli. Když jsme se jí ptali, proč s ní kamarádí, že kdyby jí byhrožovala, tak jí pomůžeme, tak jí bránila, že jí nic hrozného nedělá, nebo to tak nemyslí. S nikým jiným se nekamarádila, protože jí to ta druhá zakazovala, vlastně jí i určovala, co si má vzít na sebe, jaký účes, atd...Dostala se z toho až po odchodu ze školy.
Z pohledu rodičů to nikdo nikdy neřešil, ani učitelé - když někdo s tou utlačovanou promluvil, tak byla v tom vztahu spokojená. Jen my jsme to viděli, jak ji šikanovala, manipulovala a rozhodovala o celém jejím životě, šel nám mráz po zádech (vlastně ještě teď).
Takže já bych byla opravdu opatrná a pozorovala jestli nějakou patologii ve vztahu neuvidím, zvlášť, když její maminku nepohoršuje, když se na tvou dceru vytahuje a tak. Tvé dítě to v kvůli zařazení do kolektivu (jinou kamarádku nemá) může tolerovat a může to vygradovat opravdu nepříjemně. Ty jsi asi jediný člověk, který to může objektivně posoudit - snažila bych se ji dát dohromady i s jinými spolužačkami, třeba je pozvat na oslavu narozenin nebo na přespání.
A ze skošenosti vím, že kdybys rozumně promluvila i s tou "agresorkou", tak to hodně pomůže.
Přeju, ať to zdárně vyřešíte.