Nevím, zda ti poradím, ale mám zkušenosti s koťátkem, kterému zemřela maminka při porodu jeho mladšího sourozence. My jsme však měli štěstí, že Mexíček byl donošený a uměl sát - maminka ho před smrtí stihla obstarat a jednou nakojit.

Mexíček měl "macecu" (náhradní matku). Byla to kočka zkušená a věděla, co má s tím maličkým dělat. Ale byli jsme připravení, že ho opustí, takže: z obchodu pro zvířata jsme měli sušené kočičí mléko, prodává se i s lahvičkou. (Našemu rozmazlenci sedlo až to třetí, takže musíš zkoušet.)Musí se míchat přesně-jako lidskému miminku. Pokud nesaje, stříkat pomaličku mlíčko do krčku stříkačkou, fakt pomaličku. Po každém jídle měkkým zubním kartáčkem masírovat bříško a dohlížet na pravidelné vyměšování. Vím, že ze začátku se bojíš toho miminečka dotknout, ale prostě musíš. Pravidelně vážit, musí přibírat (už si nepamatuju kolik, ale to si najdeš na netu). Papají co dvě hodiny, takže je to fakt jako s miminkem. Po jídle pomazlit, pomasírovat a dát spinkat. A pořád dokola. Je to obrovská šichta, ale stojí to za to.
Naše koťátko mělo 120g, dnes má přesně 5kg - za dva týdny bude mít 1 rok a to, že se ho nám podařilo zachránit, je snad moje největší výhra posledních let. A miluje nás - jsme pro něj jeho lidi, jeho maminky, ještě teď dbá na to, aby pořád některého svého "podřízeného" viděl, je bez nás naprosto ztracený.

Hodně štěstí - tobě i kočičímu miminku. A nedejte se, chce to čas, ale stojí to za to.