Mám takovou kamarádku a je to fakt peklo. Už k ní chodím jen proto, že mají zahradu, kde se moje děti můžou vyběhat s jejíma. Její muž už ji sám napomíná, aby nechala mluvit někoho jiného. Já se nenechám jen tak, ale u ní jsem to vzdala. Sedím, poslouchám jedním uchem tam, druhým sem, dám si kafe, děti se vylítají a já jdu pak domů. Myslím, že to je prostě v povaze, že nějakým domlouváním se to nezmění. Já můžu jít od kamarádky do klidu svého domova, ale ty jsi tam v pasti :-( nemám bohužel žádnou radu, jen držím palce.