Zrovna dneska mám z dvouletky hlavu jak balon!
Poslední dobou je strašně uječená, jakmile něco chce (mluví velmi dobře, má výbornou slovní zásobu), začne JEČET "mamíííí déééj" aniž řekne prosím (ví že má požádat) nebo CO chce, takže já se jí zeptám co by chtěla a ona začne brečet, slzy stříkají na dva metry, ječí u toho takovým stylem že rozpláče mimino, naprosto se nedá zastavit. Přitom se v 99% případů jedná o věc kterou bych jí ze srdce ráda dala nebo podala, jen vědět co to je.
Bohužel mé nervy to špatně snáší, pokaždé když začne takhle řvát tak mám chuť ji vynést v zubech ven a tam ji nechat, bohužel vím že by to situaci jen zhoršilo. Nemáte někdo tip, jak s takovouhle ukničenkou jednat?
Máme doma sedmitýdenní miminko, ale tohle prováděla i před jejím narozením. Taky si začala kousat nehty, takže žárlivost tam určitě je, je mi jí líto a nevím co bych měla udělat aby se cítila líp.

Jinak taky zkouší co vydržíme, dloube malou do obličeje ačkoli jí bylo milionkrát řečeno že hladit může, strkat prsty do pusy/očí ne, mlátí staršího bráchu (i když bten kolikrát provokuje tak, že se jí nedivím), snaží se utéct do silnice i když ví že nesmí a proč nesmí-tohle ale chápu a nevytáčí mě to tak.