Nepřijde mi pohřební hostina neuctivá. Jedna část familie to tak dělá, po funuse se sejdeme v nějaké knajpici, dáme oběd, pití, probereme život ze všech stran, historky z dovolených ...

Ano, nemluví se jen o nebožtíkovi (ostatně na svatbách se také nemluví jen o novomanželích), ale nikdo se nesežere, probíhá to fakt důstojně a je to velká vzpruha (aspoň pro mě). Mně se naopak nelíbí odejít z pohřbu a být najednou úplně sám.

Nějaký funus je takřka ve všech kulturách už tisíce let. Kdyby to bylo zbytečné, tak se to dávno nedělá.