Já si pohřeb nepřeju a občas to i doma připomenu. Nemám tyhle oficiální věci ráda a říkám si, že pokud mě měl někdo rád a měla bych mu chybět, tak bude vzpomínat, ať pohřeb byl velkolebý a nebo taky žádný.Navíc mám jasno, že chci rozprášit, protože není nic smutnějšího než opuštěný hrob a i je mi milejší představa být hozená někde v prostoru než v zemi. Nevím, z jakých pohnůtek o tom přemýšlím, každopádně chci tady žít ve zdraví co nejvíc, ale i tu myšlenku na smrt si občas připustím, jak tak odcházejí známí a příbuzní okolo mě.....
Mimochodem, ráda chodím na hřbitovy a nepřijde mi na tom nic morbidního. Je tam krásně, tajemno, klídek a člověku tam dojde, že je na světě "takhle malinkej" a že naopak se má snažit život užít a prožít tak, aby mohl ve stáří být se smrtí s dobrým svědomím smířený.