Přidat odpověď
Ono záleží, kde má člověk postavené PRIORITY.
U nás doma u rodičů bylo i čtení knížek brané za neplodné povalování se. Respektive vždycky se dala najít smysluplnější činnost - tj. nějaká práce.
Ale já bych takový život nechtěla, aby mi to určovalo to, že si smím oddechnout, až "když bude hotovo". Což v podstatě není nikdy, obzvlášt v rodině, kde jsou malé děti.
Dřív ženy byly takhle vycepované, že domácnost je jejich vizitka, žádné aerobiky, angličtiny, zájmové aktivity. Casto i matky v sobotu uklízely, zatímco otec venčil děti.
Prostě úklid byl středobodem života. Na jednu stranu chápu, že prát v mechanické pračce byl opruz a záležitost na půl dne. Ovšem nechápu, proč si v dnešní době, kdy jsou myčky, sušičky, automatky komplikovat život ještě sama.
Buďto budu řešit, že mám v domácnosti pár neumytých hrníčků, tudíž abych sama před sebou nebyla "jako prase", hned všechno sklidím, nebo to řešit nebudu, udělám to, až budu mít náladu, ale zase mám čas na jiné věci.
Jako já u těch věčně šůrujících ženských totiž nikdy žádné extra koníčky nezaznamenala. Jejich hobby je totiž domácnost.
A ted píšu obecně, ne o žádném nicku tady z diskuse.
Víte co? Bordel bude pořád i až my tu nebudeme. Až se jednou ve finiši člověk ohlédne za sebe, je lepší vzpomínat na zážitky, než na to, že jsem "měla vždycky splněné povinnosti":
Předchozí