Moje první myšlenka je, že rodiče i manžel jsou na stejné úrovni,nemám důvod nic seřazovat a doufám, že to tak zůstane v budoucnu. Kdybych ale měla odpovědět na otázku kdo je mi nejbližší, tak je to můj táta, myšleno tím, že si nejvíc rozumíme. S manželem si rozumíme v běžných věcech dobře, teď mám na mysli takové to hlubší filozofování nad smyslem života a lidskými pohnutkami, atd, atd, pro s tátou jsme naladěni na stejnou vlnou, chápame se velmi dobře. Chtěla bych, aby to tak bylo i s manželem, ale holt není, to se nedá vynutit. Ale zase to neznamená, jak se tu občas naznačuje, že bychom si museli s rodiči volat a navštěvovat se několikrát denně a probírat každou prkotinu, to jistě ne, každý žijeme v jiném městě, finančně závislí nejsme, ba naopak s manželem máme samozřejmě ten vztah intenzivnější. Mluvím teď opravdu o té blízkosti duchovní, zajímalo by mě, jestli to ještě někdo může mít také tak.