V létě jsme pozvaní na svatbu bratrance. Požádala jsem proto tchýni, zda by nám pohlídala syna(19m).Jedná se o hlídání na celý den, protože svatba se nekoná u nás ve městě, ale o 100km dál. Ochotně souhlasila, že ho ráda uvidí a pohlídá. Měla jsem představu takovou, že za nimi budeme jezdit teď častěji nebo oni k nám, aby si malej na ně víc zvykl. Protože bohužel babička k nám jezdí tak 1x za 4měsíce a to ještě tak max.na 2 hodinky, takže malej je zpočátku hodně stydlivej a nekomunikativní. Ale po tak zhruba půl hodince si s ní hraje už rád. Chtěla jsem, aby zůstali u nás doma,kde to malý zná, má tu hračky,vše je tu zabezpečeno(např.zásuvky,kytky,ostré rohy nábytku,atd.),mohou i na hřiště u baráku,takže hlídání by podle mne mohlo probíhat bez větších problémů.
Jenže ouha,dnes jsme se sešli všichni i s jejím novým přítelem na oslavě narozenin.Já jsem se moc oslavy nezúčastňovala, protože jsem neustále běhala za malým, je to takový neposeda
Doma mi chlap sdělil,že na oslavě se dostali k tématu hlídání našeho prcka. Přítel tchýně pronesl,že se spolu s tchýní dohodli na tom,že s nimi stráví den na chatě. Jenže malej to tam vůbec nezná, vůbec se mi to nelíbí. Raději bych byla,aby zůstaliu nás doma. Jak byste se k tomu postavili vy?