malému bylo osm měsíců..

já s ním na ko odběru v nemocnici byla, utekla jsem ze sesterny protože jsem cítila jak se mi podlamují kolena, bylo mi zle a strašně jsem se opotila, tak jsem seděla na chodbě a slyšela malého brečet, brečela jsem s ním a říkala si ještě chvíli a ty dveře vykopnu...já ho do nemocnice vezla v kočárku, a z nemocnice jsem jela s prázdným kočárem...to byl hrozný zážitek, spala jsem s polštářem v rukách protože malý spí s námi..no nikdy víc..jak mi ho sestřička z jipky nosila na kojení tak se vždycky tak smutně díval, neplakal, a já mu říkala už brzy budeme spolu, maminka zase příjde, neboj..kdoví jestli rozuměl, asi jo