Těžko pokud nemá motivaci on sám. Moje mamka je taky depresivní, i když lehce, ale stejně to náš život ovlivňuje a já s ní nepohnu. Ani kdyby vyhrožovala sebevraždou, co chceš jako dělat... Pokud fakt šel k psychologovi a ne psychiatrovi, nemůže se divit, že mu AD nepředepsal, není lékař, nemůže. Leda ho mohl doporučit k psychiatrovi. Po první návštěvě se svět neotočí o 180°... taky ne každý psycholog/psychiatr je dobrý, jde vyzkoušet jiného, pokud by mu neseděl, ale to se po první návštěvě pozná špatně. Mohl by u něj zkusit být měsíc, třeba 1-2x týdně a pak uvidí. Ale i to je krátká doba, aby neměl depresi, i AD zabírají tak 2 týdny, takže to chce trpělivost a hlavně motivaci, jenže ta musí jít z něj. Asi můžeš jen být, být podpora, aby věděl, že někoho má, někdo tu pro něj v nejhorších chvílích je, to je asi tak všechno. A mluvit s ním o té odborné pomoci. Třeba jen, aby si na tu představu zvykl, pořád tu platí nesmyslné: Kdo nezvládne problémy sám, je lůzr, kdo jde k psychitrovi je cvok. Blbost.