Hele, já si vždycky říkám, maminy z rodiny, dopr, kde jste?? Takže předevčírem kouřící těhule v cca 8. měsíci na bazénu s dekou hned vedle brouzdaliště (měla 3 či 4letého synka), vybáňala 4 cíga za hoďku a půl, k tomu dvě piva.

Včera mou známou stříhala kamarádka. Šly na cígo na balkon a známá tam viděla kytku marihuany, co tam má kamarádky manžel, vytáhla brky, prý zahulíme? (Ano, bylo poledne, hlídaly děcka a ona kojí). Kamarádku málem kleplo.

Před týdnem mě ráno vzbudí řev: "Tak a od teďka na tebe budu jen řvát!!! Sama sis o to řekla, uááááá! NE! Jdeme domů! NE! Uáááá!"

Před pár dny jsem byla na hřišti, po ulici táhla matka řvoucí dítě za ruku: já ti tu prdel nasekám, znrde!!"

Před nedávnem jsem si říkala, situace na fotku, matka vysedá z auta, v jedné ruce kojeneckou lahev, v druhé cígo, otvírá dveře, kde leží ve vajíčku miminko, dává mu lahev, já už byla tak zblblá, že jsem měla vlčí mlhu a viděla, jak mu dává práska

Jooo... ale dám ti na zadek,, abys měla proč je taky dobrá záludnost, tváří se to neškodně a je to podle mě úplně špatně... A to nejsem hyperprotektivní, nechávám třeba malého vyvztekat, i před spaním, ale vždycky rozumím, proč řve, pláče. Podle mě to dítě má opravdu důvod, i když pro nás někdy blbý, malý. Třeba malý řve večer: "já chci nonstop tulit maminku, dloubat jí oko a aby mi zpívala tak 20 hodin v kuse, bůů!" Tak rozumím tomu, ale prostě mu dám najevo, že to nejde, ne, že mu napráskám, aby mělo fakt důvod