moji kluci slzy schválně nikdy netlačili, takže toto neznám, a navíc byli úplně nejzlatější, venku se chovali slušně, vzorně, no a doma mi to dávali sežrat, někde se vybít museli :)) ten věk kolem 4 let je úžasný, přesto si myslím, že prostě je potřeba dát hranice a dodržovat je, soudný člověk ví, že v tomto věku děti zkouší a dělají pokusy s výálením se po zemi a řvaním o všechno, kdo to neví, do toho mi nic není, ať si myslí, co chce.
Nejmladší se vztekal šíleně a šeptat na něj bylo absolutně zbytečný, protože v afektu stejně neslyší, takže odtáhnout, postarat se o to, aby si neublížil, ani nikomu jinýmu, a počkat, až to aspoň na chviliku přejde a honem prchat, vyřídit to nejnutnější a utíkat zase jinam

ale co víc chceš dělat? deptat psychicky je blbost, fyzicky taky, navíc jsem neměla ani dost síly na prcka, takže zbývá jenom trpělivost a vydržet a příště naplánovat cestu líp :)