Mně tady fascinuje ta netolerance k alkoholu, byť chápu, když někdo píše, že má špatnou zkušenost z rodiny. Ale pohled z druhé strany - z dětství mám spojený alkohol s oslavami a ty byly fajn, jako děti jsme se těšily na sladkosti a že se zase uvidíme s příbuznými, v dospělosti jsem si dávala skleničku s našima a krásně jsme pokecali, dávali si vínko na plese, prostě čas strávený pohromodě a pohoda. To samé nyní s manželem. Tak v průměru dáváme láhev vína přes víkend a manžel ještě často po večerech pivo. Ale třeba teď na dovolené jsme si dávali sklenku vína každý večer. Nikdy mě sice nenapadlo, že jsme alkoholici, ale z téhle diskuze koukám, že lidé s nízkou toleranci k alkoholu by nás jako alkoholiky označili.

Ale podstata věci není ta nálepka alkoholik nebo ne, to jak vidím je v očích toho, kdo ji dává. Být zakladatelkou tak zvažuji, jestli to, že si manžel ty pivka dává mi způsobuje v manželství problém, který potřebuji řešit či ne. Já jsem z těch zamítavých reakcí totiž nebyla schopna pochopit, proč bych měla řešit problém s alkoholem, když jsem neagresivní, dělám si své povinnosti, atd, ale někdo usoudí, že piju hodně. Tedy, co na tom, kolik kdo pije, pokud tím ten člověk neovlivňuje negativně svou rodinu? Já když piju, tak mám dobrou náladu a jsem na rodinu hodná