Jednoznačně jet - i kdyby se to ukázalo jako "zbytečné".
Dala bych výhradně na pocity dítěte, a to i kdyby se tam objektivně jevilo vše OK.

Já jako šestileté dítě jsem kdysi byla na svém prvním táboře, z něhož mám noční můry dodnes, rodiče nám nevěřili, co se tam děje - týrání, zneužívání (dneska by je za to všechny zavřeli, ty "vedoucí", tehdy za tuhého socíku těžko, byli všichni kádrově OK) a bylo jim líto nás odvézt kvůli "vyhozeným penězům" (natolik si vážili svých dětí) a hlavně se báli "do toho dloubat", tak jsme si my děti řekli "no asi to je teda normální" a vydrželi jsme to tam do konce...no strašná doba.

Držím palce, dej pak vědět!