Čtyři věci mi připadají alarmující: že vedoucí před dětmi kouřili, že si děti musejí kupovat pití (pitný režim by přece měl být v ceně tábora?), že vedoucí dětem sprostě nadávají (svého syna znáš, asi to nebude lhář, a proč by si to vymýšlel?), a že si jich nevšímají. Vzhledem k těmto informacím a ke tvému pocitu, že je něco špatně (intuice je hodna naslouchání), bych za synem zajela a přesvědčila se, jak to je. No, možná bych si nejdřív zahrála na indiány a tábor pozorovala zpovzdálí, abych viděla, co se tam děje.

V každém případě si myslím, že když ses to dozvěděla až na noční a ráno budeš vědět víc od kamarádky, tak jsi jednala naprosto správně. Ta noc navíc už synovi neuškodí, a ty budeš mít víc informací pro správné řešení.

Souhlasím s Nanou, že je důležité, aby syn věděl, že věc řešíš - ať už tam nakonec zůstane nebo ne, měl by vědět, že mu věříš a že jeho SOS nebylo oslyšeno.

Přeju, aby to dopadlo co nejbezbolestněji pro tebe i syna!