tak já jsem byla taky milovník koček. žila jsem s kočkou v bytě od cca 11-ti let do 30-ti. už kočky doma nechci ani vidět. venku mi nevadí. záleží na povaze kočky a taky jak si ji vychováte. prvního kocoura jsem si brala i do pokojíku, ale když jsem chtěla v noci spát, tak jsem nechtěla, aby mi tam skákal (mám lehké spaní). tak jsem zavírala dveře. ale jak byl naučenej, že do pokojíku může, tak to najednou nedokázal pochopit. neskutečně prořval spoustu nocí, než mu to došlo. takže za mě do místností, kde spíte, kočku nikdy nepouštět. další kocour byl v pohodě, s ním žádný negativní zkušenosti nemáme. pořídili jsme mu kočku, aby nebyl sám (všichni byli samozřejmě vykastrovaný). a ta kočka byla a je úplně děsná. rozškrábala gauč (ačkoliv škrabadlo měla metr od toho), lezla po záclonách, zničila dveře, močila do květináčů. od tý doby už bych kočku nikdy nechtěla. taky jsme měli po bytě spoustu chlupů, i když jsme uklízeli.

ale zas myslím, že pro dítě je kočka (nebo pes, to je fuk) něco úžasnýho. jednu kočku nějak přetrpíte, ale další bych už nepořizovala. jen musíte vymyslet, kam dáte kočičí wc (aby tam kočka měla klid a vám to nesmrdělo přímo pod nosem). taky musíte počítat s financema. měsíčně nás vyšlo stelivo a kočičí žrádlo na cca 1000kč na 1 kočku. pozor, aby vám nespadla z okna nebo balkonu. kočky se rády vyhřívají na parapetu. každá nám slítla, ale naštěstí jsme bydleli v prvním patře. na balkon je dobrý dát síť.