ad "mazánci":

Jako děcko jsem jednou byla na celkem zajímavém táboře a byla tam s námi holčička (bylo nám všem tak kolem 8-9 let), která první den a noc byla zaražená, smutná, druhý den plakala a třetí den už se hystericky věšela na vedoucí a prosila je na kolenou, aby ji nechali zavolat rodičům a ti si ji odvezli.

Přitom to byl normální tábor, ale prostě na něm byla prvně a stýskalo se jí a prostě to "nedala".
Přijeli rodiče, takoví děsně "lepší lidi", v bouráku, paní nafintěná, podpadky, pán v kvádru (byl to nějaký rok 1979) a ta holčička chudinka se jim tam svíjela u nohou a prosila aby ji odvezli, že udělá všechno...no, div ji tam nezbičovali, strašně ji ponižovali, že jako "takové peníze!" a "že si to měla rozmyslet, než tam jela" (jak asi, když jakživo na táboře nebyla!!!) a že ji doma čeká domácí vězení a do konce prázdnin strašné tresty a kdovíco...

Nám dětem té holčičky bylo strašně líto, protože teda to už s náma radši měla zůstat na tom táboře, než takové rodiče...