To je asi normální, a hlavně i když to tak cítíš, tak se to v průběhu života mění. Já třeba měla mnohem radši mladšího, byl to můj mazánek a starší byl problémový, ale teď se nějak změnil, je s nim rozumná řeč, je na rozdíl od toho mladšího fakt chytrý a zvídavý a řekla bych, že teď tíhnu víc k němu než k tomu malému. Máma taky měla celé dětství radši bráchu (a já to neomylně cítila), zato teď v dospělosti zase vidím, že má podstatně radši mně (a dává to tak najevo, že mi to až přijde vůči bratrovi nefér).