Odborné pomoci bych se nebála. Já jsem jako dítě cítila totéž a říkala podobné věci (ale byla jsem starší). A vím, že jsem tím na sebe chtěla upozornit a chyběl mi zájem ze strany rodičů. Vím, že píšeš, že se věnuješ, ale něco mu vadí a klidně bych i s pomocí odborníka zjistila včas o co jde. Já měla otce, který chtěl jen "výsledky a úspěchy", ale nikdy ho nic nezajímalo z mého "života". Prostě se mě nikdy nezeptal na obyčejnou věc, jako třeba "jak jsi se dnes měla ?". Jen se ptal "kde je žákovská" atd. Neklade na něj někdo vysoké nároky a ono mu to třeba nejde a cítí se neschopný ? Jak je na tom se sebevědomím ?