Tak já to poznám podle toho, že s tím člověkem chci žít. I když mě chlap přitahuje nebo je mi s ním nádherně, tak ho nemiluju, pokud ho nechci mít doma. Jsem svým založením absolutní vlk samotář a do osobního prostoru pustím jen toho, kdo tam patří. To poznám intuitivně. Dělalo mi potíž i s někým jen tak chodit, když jsem hned věděla, že si ho nechci vzít (že se mi "jen" líbí a stoupla mi prudce hladina hormonů). Umím vztahy jen na vážno. I s přáteli. Velká slova neumím, neumím se ani bláznivě zamilovat.