Hele, ono je to jiné na návštěvě a jiné doma.

Když máš vzteklé dítě a víš, že když mu tu druhou sušenku nedáš, bude obrovská scéna a jsi na návštěvě, tak je otázka, co je lepší. Jestli být důsledná a vyvolat scénu - na návštěvě u matky s jedním miminem a bezdětnou slečnou (takže lidí zcela bez pochopení) nebo v této situaci polevit, nechat nakousat 4 sušenky a mít klid.

Doma je to něco jiného, tam budeš důsledná do roztrhání těla, nebo u kamarádky s podobným dárečkem. Ale takhle na návštěvě, která zjevně nebude mít pochopení?

A s tou výchovou. No, na některé děti zabere domluva poprvé, na některé po tisící. Nakonec se té poslušnosti jakž takž dobereš, ale trvá to mnohem dýl.

Já při takových situacích nekoukám na to dítě, ale na matku, jak reaguje. Třeba kroutit knofllíky od sporáku nenechám ať následuje jakákoliv scéna. Fyzicky tomu zabráním - držím za ruku a nepustím. A opakuju to furt dokola (zkoušela jsem i plácnutí, ale u nás nezabralo, naopak vyvolalo ještě větší vztek a chuť odporovat). Tak když vidím, že tohle matka dělá a dítě se vzteká, pomyslím si "chudák máma".

Když ale za tím dítětem jde a říká "To je hrozný, on to furt dělá, já ho to nemůžu odnaučit." A přitom jen mile opakuje "Ďádínku, tohle se nedělá." a jen po něm ty kohoutky zavírá, tak si pomyslím něco o špatné výchově.