Pawlo, že Ty máš problém přiznat, že někdo to prostě umí. Můžu Ti říct, že moje děti taky nějakou hračku rozbily, to se stane. Taky občas používají věci k něčemu jinému, než jsou určené, nedělám si iluze, že jsou z nich všichni u vytržení, dupou, lítají, smějí se, někdy i křičí, a přesto si myslím, že to mám zmáknuté. Tato kritéria jsou dosti nesmyslná. Děcka jsou děcka, ale je rodzíl, jestli jsou zdravě zvídava a aktivní, nebo prostě nevychovaná. Myslím, že na toto mám docela dobrý čuch, abych to rozpoznala, stačí se podívat, jak matka s dítětem jedná. Když nějaká matka říká Pepíčkovi, Pepíčku, to nesmíš, kroutit s tím tlačítkem u trouby a zopakuje mi to asi 10x a ještě se u toho poloigeligentně tlemí, jak je její Pepíček strašně zručný a chytrý, že umí ovládat troubu, i kdyby kvůli tomu měl vybuchnout barák, ale neudělá nic razantního, no tak to je prostě špatná výchova. A myslím, že takových rodičů je hodně, kteří s děckem takto jednají a přesvědčují sami sebe i okolí, že mají úplně super asertivní dítě, z kterého bude nejméně astronaut. Já nikoho z okolí nepřesvědčuju o kvalitách svých dětí, ostatně, ono je to vidět na první pohled - už tím, že děcka zdraví, prosí a děkují jaksi automaticky, jsme mnohdy za exoty. Přijde mi třeba docela normální, že když jdu s děckama někam do restaurace, tak je nenechám lítat někde mezi stoly atd. myslím, že to je taky o ohleduplnosti k ostatním lidem, ne každý je na ta děcka zvědavý a musí si z nich sednout na zadek. A myslím, že je minimálně slušnost, když přijdu s děckama někam na návštěvu, že to zařídím tak, aby hostitelům dítko barák nepřevrátilo naruby a nezničilo něco. To zase takový problém není. Když zhoustne atmosféra, tak se dá třeba změnit činnost, zatáhnout dítě do nějaké činnosti, nebo jít na procházku ven, aby se dítě vydovádělo. No nic, to je fakt na dlouhý povídání.