Já to poznám jednoduše: když patřím k TOMUHLE člověku
, neexistuje pro mě reálně nikdo další, byť by to byl Adonis s úžasným sexepílem
. Když není se mnou, tak se mi po něm stýská
, když je na cestách, bojím se aby se mu nic nestalo
, když pípne od něj sms nebo stačí když na něj pomyslím
, rozklepou se mi kolena
... Miluju ho i se zpocenejma ponožkama poházenejma po bytě, jsem šťastná když je jeho zubní kartáček vedle mého a jeho zpocené zmuchlané pyžamo v mojí posteli. Ráda se s ním miluju i když to není žádnej přeborník, ale je vidět že ho to se mnou baví
. Šla bych za ním na kraj světa a dělala tam cokoli. A to i přesto, že už ho znám léta a zažili jsme spolu leccos, takže nějaký růžový brejle už to fakt nejsou...
Tak to je podle mě "miluju"