úplně s vámi cítím, to jsou okamžiky hrůzy a je to opravdu jen chvilička, ti mrňousové jsou strašně rychlí
nám se takhle vypařil synek ve dvou letech u Máchova jezera, prostě jsme kupovali pití u kiosku a já se jen podívala, jak manžel platí a kuk zpátky a malej byl pryč
taky tak ca 20-30 minut jame tam lítali s hrůzou v očích a dítě nikde, já už jsem pomalu šla do mdlob, už se mi dělalo úplně špatně při představě, že je někde ve vodě, protože voda ho úplně neodolatelně lákala a nebál se jí
pak jsme najedou uviděli starší paní, jak ho nese na ruce
málem jsem jí tam úlevou políbila, zlatá paní - bylo jí divné, kam to nahatý mrně s dudlíkem pádí samo a tak ho chytla a vracela se s ním a cestou se ptala, čí je to dítě
proběhl hajzlík za tu chvíli dva kempy, naštěstí pádil pořád podle vody a do vody nešel
nestála jsem do konce dovolený za nic, už jsem z něj nespustila oči
dodnes (bude mu 11) nesnáším, aby někam zmizel a neřekl mi kam