no ono možná opravdu zkouší kam až může a dokud mu budeete stále stát za zadkem tak se to nezmění. já to chápu jistě máte obavy a také ještě malé prcky. ale možná až budou trochu starší dala bych jim pocítit že Oni se mají držet mámy ne aby vy jste stále za nimi běhala a hlídala. to zešedivíte dozajista. já mám tři děti a vlastně ani jinak nemůžu. musej si mně hlídat protože já jsem jen jedna a rozpůlit se nemohu.hlídám toho nejmladšího a ostatní se musejí hlásit.no musela jsem si k tomu trnitě dojít neb jsem si uvědomila že pokud budu stále předcházet všelikému nebezpečí (hlavně u synka) nikdy nepocítí nebezpečnost svého chování.záleží na prostředí kde jsme, jeho přehlednosti a pod.gutovka je v tomlhe dost extrémní. tam chodím jen s manželem sama bych se třema takhle malýma nešla. jinak vždy na sebe musíme vidět. to je pravidlo přes které nejede vlak. vím že jste byla celá v emocích ale možná bych zkusila v takové situaci dojít na přirozené důsledky. zase záleží na stuaci (u silnice dítě popadnu to je jsaný) ale v momentě kdy dítě nalznu zstala bych v postraní a sledovala ho z dálky a počkala až samo pocítí nejistotu že se ztratilo. v tom momentě bych se ukázala a příhodným komentářem. myslím že takový zýžitek je ned všechna vysvětlování.
nejsem úplně tipická maminka na lavičce, ale jak děti rostou učím se to stále více. rozhodně jim to prozpívá. učí se samostatnosti po všech směrech. maminky u kafíčka jistě nebyli v úplném klidu a děti z dálky pozorovaly, jen je mají už naučené.