Myslím světce, nikoli náboje

V diskusích, zda je lepší Adalbert Vopička nebo Cassanrda Kňafáčková, nebo při rozebírání kritérií volby jména, se nikde nepíše, že by rodičům záleželo na tom, aby mělo dítě svého ochránce, patrona, jak tomu bylo dřív.

Moji rodiče mi dali jméno, které sice v kalendáři je, ale podle úplně jiné světice stejného jména, takže mám svátek jindy, než bych (dle názorů zmatených přátel a příbuzných) měla mít.
Svého syna jsem pojmenovala podle světce, který byl s touto mou patronkou příbuzný - jeho jméno je také v kalendáři, ale svátek slaví o 2 týdny později, na jiného toho jména.

Pokud dítě pojmenovávám, mám poměrně dost logických kritérií (třeba aby se tak nejmenovalo 20 dětí na metr čtvereční, npojmenováváme po žijících příbuzných aj.), ale s tím, aby mělo jméno po někom, jehož život se mi z historického hlediska zdál být hezký (nevybírám mučedníky), už si připadám poněkud šíleně.

Máte taky nějaké rodinné zvyky v tomto smyslu?