V takovém případě, když se na pohřeb ze závažných důvodů nemůže dostavit osoba blízká zemřelému, nabízím obvykle možnost malého vzpomínkového aktu ještě po pohřbu tak, aby se ho mohla účastnit. Naposledy jsem to řešila s paní, u které byla situace podobná té tvé - byla ve vyšším stupni těhotenství a nemohla vstát z postele, psychický šok jí ještě přitížil po náhlé smrti tatínka. Pohřeb byl bez ní, ale sešli jsme se v tichosti a klidu ve velice úzkém rodinném kruhu kolem její postele a zřejmě aspoň to maličko ulevilo jejímu svědomí.

Nelze to aplikovat obecně, ale pro některé lidi je oficiální rozloučení se zemřelým skutečně prvním krokem ke smíření se s odchodem blízkého člověka