Ted jsem se vrátila...Mirko, díky, je vidět, že to máš zažitý, nejsou to pro tebe jen teorie

ovšem zdecimovaná jsi musela být taky hodně, cos psala, jak se z toho rovnáš...já to dokážu pochopit, protože citlivějšího člověka se takovéto útoky hrozně citově dotýkají

po pravdě, reakce v klidovém období - dotknout se zmínkou toho, jak se choval v hádce - tak on to zpětně popírá, bagatelizuje, nejsem si jistá, jestli kecá, nebo vysloveně zlečuje a resetuje mozek...každopádně pro mě každý takovýto propad je pád do propasti, důvěra ve vztah i budoucnost narušená, ale on to vůbec nevnímá, že se shazování a ty silácké kecy "živím..." na mě tak podepisují

a nikdy to nepřijme, že ten vztah zhoršuje, on když je to ok, tak se chová, že "to nic nebylo"

Jenže pro mě je to pokaždé jako začínat z bodu nula. A když dospěju na stupnici výš a už si říkám: jéé, je to ok...tak přijde konflikt, jeho popsané chování a pro mě zase začíná bod nula

do vysokého levelu takhle nemáme šanci se vůbec propracovat


A dopracovat se do stadia - nestojí mi za to se s ním ani pohádat - jak mají mnohé navenek harmonické páry - ale většinou už ty starší - tak to jsem se zatím nedopracovala...a bohužel bych se musela totál osamostatnit, abych si mohla jet po svém

No, ale to už je pak žití vedle sebe, i když navenek to může působit jako harmonie. Ale spousta párů starších generací tak žije.