Já tohle taky strašně špatně snáším.
A snažím se v rámci možností pomoct. Je to pár let zpátky, co jsme pracně odchytávali (a před tím několik týdnů krmili) psa, kterého někdo vyhodil u silnice z auta. Nakonec si v útulku pobyl sotva den a vzala si ho nějaká hodná paní.
Ne vždycky mají takové akce happyend. Vzpomínám na psa, kterého porazilo auto jedoucí před námi. Zastavili jsme, snažili se pomoct, ale bohužel měl velmi vážné vnitřní zranění. Umřel mi v náručí a vzpamatovávala jsem se z toho dlouho. Ale současně jsem mohla jít dál s pocitem, že jsem udělala, co bylo v mých silách.

Myslím, že je důležité, když člověk cítí a soucítí. Je to mimo jiné jedna vlastností, která ho činí dobrým člověkem.