no já to brala jako jedinou možnost jak to tady u nás dodělat te´d a nebo až tak za pět let už pět let žiju v provizoriu a fakt mi to vadí. nešlo jen o jedno malování, prostě bylo potřeba obou rukou.myslím, že jsem to podala jako ojedinělou prosbu o pomoc od nich, běžně bych to tak nechtěla. byla jsem si vědoma toho, že má má prosba rizika a proto to domlouvala na všech stranách s ujištěním že souhlasí. já nevím, ale vy jste nikdy neudělaly pro druhé něco co vás také stálo nějakou tu námahu nebo jak to napsat? neměli bychom si pomáhat? a nehledět jen na své pohodlí?
čekala jsem že budou rády až to bude za nima a hodlala jsem jí děkovat do nebe, že to promne udělala ovšem mě předešla s výčitkami všemi možnými které se ani toho hlídání netýkaly....no má toho dost křešení sama se sebou.....dokonce jsme se dověděli, že když tam přijel jednou manželův brácha byl si jen prohlédnout majetek. vůbec jí nedochází že jel za námi (oppět s jejím svolením)a byli jsme zrovna u ní.kdybychom byli jinde přijel by za námi jinam....kdyby to byly výtky k věci, ale my si vyslechli spoustu fabulací z její strany. ano měla právo být unavená ale mylsím že nemusela nikomu nadávat atp.o to nestojíme nikdo.působila na mně velmi nevyrovnaně. říkala jsem si co vše se jí motá hlavou...