Moje starší dcera jedla jak vrabec a byla droboučká jak vrabec. Protože jsem znala zkušenost z naší rodiny, kde malému, slabému a často nemocnému dítěti úzkostlivým nucením do jídla vypěstovali pořádnou anorexii už někdy kolem roku a čtvrt, dodržovala jsem jedinou zásadu: NIKDY NENUTIT, nedávat najevo ani přílišný zájem o to, kolik dítě sní. Dávala jsem jen 5 jídel denně, nic mezi nimi, žádné sladkosti ani sladké pití. Těch 5 jídel bylo maximálně pestrých a zdravých, co snědla, snědla (tak do 20 min., ne déle) a zbytek jse sklidila. Dodnes věřím tomu, že kdybych se nechala vynervovat jejím nezájmem o jídlo, mohlo to skončit špatně. Takhle se motala někde po 10. percentilu, až se trochu zvetila a dcneska jí úplně normálně.