Ragdoll je krásná kočka a co se týká povahy, tak skvělá volba. Já jsem původně k našemu klidnému domácímu kočičákovi také chtěla ragdolla (a zrovna jsem si i předběžně vybírala u Eminus), protože náš kočičák trpí celý život stresem či depresema (byl od maminky odtrhnut příliš brzy a dost ho to poznamenalo). Mám ale přeci jenom raději krátkosrsté kočky, tak jsem nakonec vybrala ruského modrého kocoura s jeho něžnou povahou Když se chová, je taky hadrový jak ragdoll...drápky nepoužívá, je děsně pozorný a je k neumazlení (někdy je skoro až otravný, protože na něj buď omylem šlapu nebo ho musím nosit všude sebou v náruči, na zádech nebo za trikem).

Na mazlíka bych vybírala kocoura, jsou přítulnější, méně odtažití...většinou.

Na cestování kočky moc nejsou (znám výjimky), mají rády klid, ticho, ze změn bývají nervózní, jsou vázané hodně na domov.
Náš starší kočičák panikaří i když se jen omylem dostane ze dveří. Jednou s námi jel na chalupu, kde za námi běhal přikrčený k zemi, dýchal jako pes a strašně řval - stres ohromný. Museli jsme ho zavřít do chalupy a vždy tam jeden z nás s ním musel být - ve tmě v koutečku. To byl první a poslední pokus s ním někam jet. Teď jen veterina a z toho mám deprese já i kocour.

Mladší kocour se ničeho nebojí, je kontaktní, miluje společnost, lidi...ale také není cestovní. Raději sedí za oknem a sleduje z povzdálí, co se děje venku, ze dveří se nehrne...spíš naopak - otevřou se dveře a on běží do svého pelíšku.

Je lepší mít kočky dvě, aby se zabavili (kočky i kocouři), když nemají svého člověka doma - ale to zase záleží na povaze kočky. Některé jsou vyloženě samotáři a raději jsou se svými lidmi než s kočkami. Víkend zvládnou, ale jakmile se člověk vrátí, nehnou se od něho (a to ani ty naše, když jsou dvě...občas mi při příchodu nadávají, kde jsem tak dlouho).