předně upřímnou soustrast.
bohužel zemřel mi otec,když mi bylo 20let,ale to nebylo tak hrozné,když mi umřela před 4lety máma,to měl syn zrovna 2roky a musím zpětně říct,že mě držel nad vodou hlavně on-myslím psychicky,že jsme nemohla jen brečet ,ale starat se o něj a fungovat jako máma,nebýt jeho,tak bych se žalem usoužila,pak jsem po roce přišla o babi a dědu a nemám již nikoho z rodiny:-(((
dcera se mi narodila před 1,5rok a jako by s erána otevřela,byla jsme tak 1/2roku smutná z toho,že neuvidí babičku,která si přála mít vnučku
trápila jsem se 2roky,kdy jsem denně brečívala,ale časem člověk ,že musí žít dál ,ale vzpomínky Ti zůstanou,držím palečky a když chceš brečet,tak plakej,mě to hodně pomáhalo