Tohle má v praxi trochu jiný podtext a působí tady víc vlivů. Jednak DD a kojeňáky se snaží zajistit si plnou "obloženost", protože finance, které dostanou na provoz, jsou navázány na počet dětí o které se starají. Logicky pak se snaží stále zachovat alespoň určitý počet dětí. Nejde tady jen o snahu "zachovat si koryto", jde i o to, že peníze se vyplácí podle výpočtů z let minulých a oni musí zajistit i provoz, když mají "plný dům". No a vzhledem k tomu, že v DD není půl roku žádná míra (návštěva pracovnice OSPODu u dítěte je s touto periodou dle předpisů dostatečná a ona by měla pracovat na právním uvolnění), mnohdy se do poradního sboru děti dostanou až v okamžiku, kdy je jim deset a začínají být "neudatelné". Opět - systém na draka.
Dál: děti jsou v DD přesvědčovány, že soud udělal to nejlepší co mohl, když je odebral rodičům a že DD saturuje veškeré jejich potřeby, že jen tam jsou v bezpečí. To v kombinaci s nevírou v sebe sama aneschopností překonávat jakékoli překážky (to je bohužel typický profil dlouhodobých chovanců DD) směřuje k tomu, že "dospělí" nepřipraveni na život vyjdou z ochraných zdí DD,pořídí si dítě a najednou vyvstane problém - zmizí chlap, nejsou peníze, není kde bydlet..nastoupí instinkt POSTARAT SE CO NEJLÉPE O POTOMKA. Kde že jsem byla nejvíc v bezpečí? V DD. Já to nezvládnu, ale v DD se o dítě postarají. TOHLE je nejčastěji ten okamžik, kdy je dítě odkládáno do DD rodiči dobrovolně. Procento těch, kteří vyjdou z DD a jejich potomci tam skončí je hrozně vysoké - číslo nevím, ale myslím, že je to kolem 75 procent.