Nám umřela manželova babička, když byly dcerce 3 roky. Také jsme jí řekli, že je v nebíčku, kde je jí teď mnohem lépe, protože už byla hodně unavená (nemocná apod.) Že se na nás stále dívá a je moc šťastná, když se nám dobře daří. Občas o tom ráda někomu vyprávěla, někdy byla smutná - určitě bych nevolila slova, jako že už za námi nikdy nepřijde. Spíš, že se na nás dívá a bude za námi chodit třeba do snů. Ona časem "zapomene", děti se dokážou rychle přizpůsbit.
Přeji upřímnou soustrat a hlavně, ať to zvládnete co možná nejlépe.