U nás bylo u první holky vše úplně v pohodě, žádné dohady, super domluva.
U druhé jsem si tak trochu jméno prosadila, jemu se nelíbilo, že je jak na kluka (dívčí varianta chlapeckého jména), ale když jsem řekla, že si nedokážu představit, že by se holčička jmenovala jinak, rezignoval s tím, že ji přeci kvůli tomu nebude mít míň rád...Když se ukázalo, že vlastně čekáme dvě, tak jsem ho nechala doplnit druhé jméno a on se mi trefil do vkusu, takže úplná pohodička.
U čtvrté holky si zase jméno prosadil manžel. Já moc nechtěla, protože šlo o jméno obou našich maminek (babiček holek), ale nakonec to nebyla špatná volba.

U kluka jsme měli vždy jasno, pořád jedno jméno...ale teď už bych hledala jiné, tak by možná nějaký boj byl...ale předpokládáme, že už se množit nebudeme .

A jedna příhoda mých rodičů, když vybírali jméno pro první dítě. U kluka věděli, že oba chtějí Borka, ale táta chtěl Libora, máma Borise. Nakonec vzali kalendář a dali první jméno, proti kterému neměli v zásadě nic ani jeden. Můj bratr se tak jmenuje Julius.

Kdybych se měla rozhodnout mez Dominikou a Adélou, zvolím asi Adélu, mám radši kratší jména.