Nestihla jsem pročíst vše, ale malinko mne překvapuje, že se to jeví, že problém má především paní učitelka...představuji si, tak, co by řekla dítěti, které mi tyká a řekne mi, že mu nemám , co říkat, co má a směje se mi do očí...fakt netuším....u starších je více možností zvýšit hlas, úkoly, trest..ale u prvňáka. Syn chodil do přípravky měli tam kluka, který byl zřejmě podobného typu, např. odcházel ze třídy, když na něj paní učitelka mluvila otočil se k ní zády a vykřikoval: neposlouchám tě. Když měli něco dělat, dělal zásadně něco jiného a když ho paní učitelka vyzvala, aby taky pracoval, tak jí řekl, že nic dělat nechce a prostě nic nedělal. Můj syn mi to doma líčil s očima na vrch hlavy, nechtěl s ním sedět, protože ho rušil a on pak nestihl, co měli dělat a nemohl se ani soustředit. Zpočátku jsem myslela, že přehání, ale pak ho zažila na živo a nepřeháněl. Já tedy opravdu netuším, jak bych jako pedagog motivovala takovéto dítě, když mám dalších 24, které mají určitě také "své" problémy (někdo je citlivý, někdo rád povídá, někdo často zapomíná) a jestliže dítě zcela očividně ignoruje jakoukoliv autoritu, pak babo raď. Myslím, že paní učitelka se snaží, asi je i zkušená a zřejmě toto dítě zcela vybočuje s tím, čím se setkala. Držím palce i rodičům, musí to být náročné, my zase řešíme, že starší syn je hodně citlivý a vše řeší, často pláče atp. všude je prostě něco :)