Přidat odpověď
Ad zadní vrátka: jasně, URČITÝ odstup musí mít člověk od všeho vždycky - já taky miluju svoji vymodlenou dceru, ale určitým znakem mé osobnostní zralosti je, že ji PRÁVĚ PROTO nechávám žít napůl s tátou, protože o to stojí, i když to pro mě není snadné, ty dohody s nespolupracujícím ex a vědomí že dcera vyrůstá a já jsem s ní jen "napůl".
Takhle je to v pořádku.
Kdybych na ni kašlala, v pořádku by to nebylo, i kdyby se to opticky jevilo stejně (posílá ji k tátovi, aby se o ni nemusela starat).
Kdybych si ji uzurpovala pro sebe, bylo by to taky špatně.
Stejně tak je to s těmi "vrátky".
Předchozí