Breb, myslím, že ti rozumím, a že to někde v hlouby duše mám stejně. Žijeme jinak a za podstatné pokládáme jiné věci, ale ta plnost ve vztahu, otevřenost, bez zadních vrátek, je taky něco, co vnímám jako podstatné
Já jsem ten solitér, co je rád sám, a rád sám se sebou, ale to nevylučuje výše napsané...
Do vztahu s manželem jsem šla naplno, bez "bázně a hany" , bez zadních vrátek. Není podstatné, co bylo před ním, to bylo vyřešeno, byla jsem nějakou dobu sama, a to si to člověk srovná, jeho jsem brala od začátku jaký je.
On ty zadní vrátka měl, naplno do toho vvstoupil mnohem později než já.
Během let se to ne vždy dařilo kočírovat správným směrem, ale pro mě je podstatné, že když si uvědomím chybu, prostě se vrátím na správnou cestu, ne že nad tím mávnu rukou ále, blbě jsem odbočila, nějak dojedu. To se pak člověk nemůže divit, že vrší blbá rozhodnutí.