Podobně jako ty, Br. Podle mého názoru se prostě rodič musí smířit s tím, že po dosažení dospělosti má jeho dítě vlastní život... Rodič má mít pocit, že výchovou udělal maximum pro zdárný vývoj osobnosti dítěte... Je to samozřejmě někdy těžk, ale trápit pak dospělé děti výlevy ve stylu: "Prosím nejezdi tam, já se tu zblázním strachy" apod. je imho citové vydírání... Ale mně se to mluví, já děti zatím nemám Až je budu mít, možná budu mluvit jinak